Jsem robotka naprogramovaná na 13 let, ikdyž je mi od sestavení asi 15. Přeju si dosáhnout 14 roku života přece jen, mít víc jak 15 let jen 13 je opruz. Jezdím na Flyboardu, jsem jedna z nejchytřejších ve třídě (no jistě jsem robot), bylím ve městě Robo-city, jméno má proto, že odsud pochází nejmodernější roboti z celého světa (tedy i já), které má většinou za zásluhu můj "otec" Richard Bolt. Máme díky jeho zaměstnání velkou moderní villu "ve vzduchu", nojo antigravitační pole, luxus dnešní doby. Ráda se tu poflakuju, mluvím se Stanfordem našim komorníkem, je taky robot jako já, většinu času mně vychovává on. Mám pokoj ve druhém patře (jediný pokoj na druhém patře), mám šroubotýla (robotický motýl, mazlíček), když jedu ze školy ráda se zastavuju U trosek, to je místo, které zůstalo po budově, před kterou zemřela má "matka" Lindsay Bolt.
Můj otec jak jsem říkala, pracuje ve firmě na výrobu robotů, je přednostní vývojář, vystudoval kdysi doktořinu, takže má titul Dr., ale projevil se u něj talent přes stroje tak se stal vývojářem. Moc času se mnou ani netráví. Jsem jeho dcera, ano stará se o mně, ale od smrti Lindsay o mně zájem moc neprojevuje, kdysi jsem byla doplněk jejich rodiny, ale teď už skoro žádná rodina není.
Vše začalo tedy před 16 lety, moji rodiče se vzali šťastná rodina Bolt. Moje máma byla biologická inženýrka, zabývala se mutací virů atáta začal zrovna pracovat ve firmě Robots s.r.o.. Byli šťastní, a přáli si doplnit rodinu, tak když přišla díky tátovi firma s novým typem robočlověka 8.9, řekli si že místo běžného dítěte bude stačit i robot. Táta pracoval celé dny, aby toho robota zlepšil a tak vznikla generace 9.0=já, až na to co jsme uvnitř a raketové boty, jsme perfektní téměř-lidé. Rodiče mně potom sestavovali 2 dny, doplnili mi vše, co jsem potřebovala, a spustili mně. Nazvali mně Robecca Bolt, řekli, že jsou mý rodiče a že se o mně budou starat. Ale potom se stalo něco nemyslitelného, máma vytvořila kámen nesmrtelnosti během jednoho ze svých experimentů, ale byl na dvě poloviny, které musely, být ve své blízkosti, ale nesměli se dotknout, tedy máma z něj vytvořila šperky, tátovi prsten (podobný snubnímu), a pro sebe náhrdelník, díky tomu byli nesmrtelní, při mých 10. narozeninách, mi máma dala dárek, ale to bylo asi poslední co si na ní pamatuji, protože vůdce našeho světa Raymond X. (Raymond Xaver), je také nesmrtelný (nikdo neví jakto) a nechtěl aby byl nesmrtelný kdokoliv jiný, proto nechal nasměrovat bomby na moji matku, protože byla postradatelnější než můj otec, zrovna když vycházela z práce zasáhli ji s tím že zničili půl kamene, ale jak se potom ukázalo, máma v tu chvíli ten kámen u sebe neměla. Nesmyslné zabití, vytvořili jsme mámě pomník jako rodina, U Trosek, je to po cestě mezi školou a našim domem, takže se tam zastavuji. Táta byl zlomený, ale přesto pro vůdce stále pracuje, zabil by ho také, můj otec ten šperk nikdy nesundal (kvůli Lindsay), a v jeho případě by znovu neselhal, ale nemůže táta vymýšlí úžasné roboty, o které by přišli s ním. Nikdo neví kde ten šperk teď je, já mámin dárek nikdy nesundala, díky ní jsme byli rodina, nyní už jsme jen… no, nevím jak to nazvat. Od doby co se zjistilo, že kámen nezničil, celé Robo-city je v noci hlídáno roboty, navržené zlikvidovat nebo chytit kohokoliv po soumraku venku, já proto nikdy ven nechodím, radši si dám doma se Stanfordem robotí popcorn s olejem, a koukáme na různé seriály. Každopádně od máminy smrti, je vše naruby, už celých 5 let…





